Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku

Zdráv buď Robinsone vzdálený svůj lodní deník můžeš psát ten, kdo čte v něm o tvých trápeních právem řekne jedenkrát...

Znělkou spojenou z hudby Karla Svobody a zpěvu Karla Gotta začíná fenomenální podání klasického příběhu na motivy Daniela Defoe. Poprvé jsem ho snad viděl někdy na Vánoce, když ho dávali v televizi a od té doby se na něj můžu podívat vždycky.

Je to totiž jeden z těch snímků, na které se díváte, protože milujete každý jejich moment, takže je jedno odkud a jak často si je pustíte.

Klasický příběh je podán s lehkostí, vkusným vtipem, který není prvoplánový a kombinuje loutkové záběry s ilustracemi Adolfa Borna. Ono jedno z nejhezčích vydání Robinsona Crusoe u nás je právě ilustrováno Adolfem Bornem a krom klasického příběhu s ostrovem obsahuje i několik přídavků.

Celý film se dá najít na youtube a patří rozhodně do onoho zlatého fondu loutkových filmů, kterým je naše kinematografie proslulá po celém světě. Ty loutkové filmy jsou nakonec asi jediným filmovým odvětvím, které si tu skutečně drží úroveň a hravost. Možná je to také důvod, proč se mi tak líbily i všechny tři díly Fimfára podle Jana Wericha.