Matrix AB aneb Cesta do hlubin duše bez dialogu

Andreje Babiše, hlavního „hrdinu“ tohoto dokumentu, jsem před jeho politickou dráhou téměř nevnímal. Když začal vystrkovat politické růžky, podíval jsem se na pár drobných dokumentů na Youtube.

Pak na pár talkshow, kterých byl hostem, a působil na mě tehdy docela dobře. Respektive neměl jsem celkem důvod myslet si o něm příliš špatného.

Jeho negativní charakteristiky, dosud svým způsobem velmi dobře skryté, začaly krátce po volbách vyplouvat na povrch. Ne proto, že by předtím nebyly přítomny, ale protože kolem něj nebyl přílišný humbuk a byl spíše jakousi eminencí v pozadí, takže jeho osoba neměla moc prostoru se projevit.

Myšlení podnikatelské a diktátorské

Nebudu se v této recenzi zabývat jeho případnou spoluprací s StB, či článkem „Legenda o svatém Andrejovi“ který popisuje jeho způsoby převzetí fungujících podniků za velmi podivných podmínek, ani dalšími kauzami.

Ale protože se už nějakou dobu zabývám tím, jak myslí a vystupují skuteční miliardáři (proti kterým je Babiš stále břídil), dovolím si určité srovnání jeho mentality a mentality, kterou předvádí osoby typu Billa Gatese, Warrena Buffeta, mého oblíbence Richarda Bransona a nechám na čtenáři, aby si udělal srovnání sám.

Mluvím s vámi kontra mluvím na vás

 Andreji Babišovi nelze upřít pracovní nasazení, pohotovost, výdrž a přehled o dění, kterého je součástí. Prakticky se nezastaví, stále s někým mluví, stále je s někým v kontaktu, případně organizuje další setkání a při jednání se svými asistenty vypadá občas jako Tony Stark, kterému během chůze sundavají mechanická ramena části jeho ultra hi-tech obleku.

Problém veškeré konverzace, která se kolem Babišovy odehrává, je v tom, že nejde o konverzaci, ale obvykle o jednosměrný tok nezpochybnitelných myšlenek a příkazů, oprav, výtek a upozornění na chyby, které nikdy nejsou na jeho straně.

Politika kontra podnikání

 Babiš se po vstupu do sněmovny nechal několikrát slyšet na téma, jak je tohle uspořádání zoufale pomalé, neefektivní a jak v takovém prostředí nelze prakticky ničeho dosáhnout.

V tom má sice docela pravdu, problémem je, že do politiky, jejímž základem je rozhovor dvou či více stran, přišel z prostředí, kde jediná autorita, se kterou musel zápasit, byla jeho vlastní. A Babiš tak prožívá kulturní šok.

Stejně tak jeho vystupování vůči potenciálním voličům, příznivcům a fanouškům je velmi vstřícné, vtipné a vřelé, ale jakmile dojde na osoby, které pro něj pracují, zjišťují mu informace a udržují v chodu jeho prostředí, jde o chladnou matematiku beze stopy prostoru lidskou pluralitu názorů, analýz a postojů.

Pokud to nemohu řídit, zničím to

 Babiš se ve výsledku řídí jednoduchým pravidlem: pokud to nemohu ovládnout, koupit či jiným způsobem vysát a přidat ke svým zbraním, je to chyba v systému, kterou musím nějakým způsobem zlikvidovat, aby mi nepřekážela v mé cestě k cíli.

Pravděpodobně byste nenašli moment, ve kterém by Babiš akceptoval vlastní chybu, opravil vlastní nepřesnost, případně mluvil s kýmkoli dalším jako s partnerem a nikoli jako s podřízeným či poskokem. A pak na druhé straně ta epizodka s bezdomovcem v metru, který ho pořádal o pár drobných a dostal pětitisícovku. Babišovi dobrý úmysl možná nelze vyčítat, nicméně samotná bankovka je pro bezdomovce trochu danajský dar, který ho může dostat spíše do problémů. Ne tím, že jde o finance, ale kde by bezdomovec jen tak přišel k pětilitru v jediné bankovce? Přitom paní v pekárně, která se mu svěřila s rakovinou, se konkrétně ptal, jestli jí může nějak pomoci.

Světová špička s čistým svědomím

Pokud se trochu začtete do webů nebo knih, které probírají světovou podnikatelskou špičku, zjistíte několik zásadních rozdílů mezi nimi a právě panem Babišem. A rozhodně ne jen ve stavu konta.

Za prvé by tito lidé nikdy neřekli, že malé podnikání je k ničemu, protože od píky začínali prakticky všichni. Babiš se proti malým firmám několikrát ostře vymezil v tom stylu, že nemá smysl do nich investovat a že smysl mají jen velké korporace. Většina korporací přitom začínala někde v garáži nebo suterénu, žádná nevznikla z čistého vzduchu.

Za druhé vědí, že nejsou neomylní, že vždycky mohou narazit na někoho chytřejšího a jakákoli jejich komunikace je oboustranná – obě strany z ní chtějí vytěžit co nejvíc jak obchodně, tak i osobně. Na rozdíl od Babiše vytváří vztahy, nikoli pozice.

Za třetí se málokdy tak vehementně ohánějí vlastním kontem, ziskem nebo tím, za kolik koupili jakou firmu a kdo jim kolik dlužil. Je to něco podobného jako s inteligencí. Astrofyzik Stephen Hawking jednou trefně poznamenal, že lidé, kteří se stále ohánějí inteligenčním kvocientem, jsou většinou hrozní kreténi.

Suma sumárum

 Vít Klusák udělal dobrý krok v tom, že nechal Andreje Babiše, aby se maximálně projevil sám za sebe. Nic lepšího se v daném nastavení asi dělat nedalo. Závěr ať si o této osobě pak udělá každý sám, ovšem myšlenky a postoje jsou vždycky počátkem činů a cílů člověka.

A tenhle člověk se předvedl ve světle zoufale plochém a prázdném.