Emanuela, Antipanna

„Venuše zná tisíc způsobů, jak skotačit, ale nejjednodušší a nejméně namáhavý je, když leží v předklonu na pravém boku.“

Předmluva tohoto podnětného svazku začíná slovy „Je to kniha, kterou neseženete.“ Ano, před lety to celkem platilo, dnes už se situace naštěstí změnila. Svého času jsem těchto svazků měl doma asi šest v různých stavech. Nakonec jsem si nechal jeden pro čestné místo v knihovně a zbytek pustil do světa.

Trvalo ale několik let, než jsem ji přečetl skutečně celou a nevyhledával jen čistě popisné pasáže.

Na první pohled jde o literaturu pod pultovou, o běžnou pornografii, která koluje v diskrétních přebalech a schovává se v zásuvkách nočních stolků. Příběh je jednoduchý – mladá Francouzka Emanuela přilétá do Bangkoku za svým manželem, který zde působí jako inženýr. Formou je kniha autobiografie, protože hlavní hrdinka líčí své zkušenosti a vlastně osobní příběh.

V místní různorodé společnosti naváže četné milostné vztahy s jedinci i skupinami obojího pohlaví, nezanedbává žádný věk ani národnost. Pokud by román skončil u tohoto modelu, nepřekročí svůj úzce vymezený sektor.

To ovšem není případ Emanuely. Román je totiž hlavně příběhem zaučovacím. Emanuela pod vedením italského průvodce Maria a ještě několik spíše epizodních postav, nachází nové způsoby rozkoše, jak tělesné, tak duševní. Llíčí svou cestu za rozsáhlejším a hlubším poznáním sexuality vlastní i cizí, sexuality jako pocitu vlastního těla i jako procesu, který se odehrává mezi dvěma a více jedinci.

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, zůstaň tam a my zůstaneme tady na zemi, která je někdy tak krásná se svými ročními obdobími, s plynoucími léty, se svými bláznivými dívkami...“

Líčí doslova svůj výcvik od zaběhnutých rutin a poutajících vnitřních pravidel naučených evropskou kulturou, která musela překonat, aby se dostala k hlubšímu vědomému i metafyzickému prožitku sexu (slovo metafyzickému zde vůbec není přeháněním). Její cesta je cestou osoby, která se dopracovává rozlišnými stezkami k poznání, že sex není cílem, ale nástrojem.

Emanuela postupuje z prosté biosféry, která má na starosti tělesné uspokojení, přes noosféru (uspokojení vědomí) až k erosféře, vesmíru totální lásky a ničím neomezené rozkoše. Ta je ale možná pouze vyvážením člověka ve sférách předcházejících.

Nová morálka, kterou objeví, ji částečně uzavře před světem, který předtím znala, ale na druhou stranu jí nabídne dostatek možností, jak se dále rozvíjet v tom, co zjistila nejen o novém exotickém světě, ale hlavně o sobě samé. Morálka erotismu je líčena trpělivým Mariem v monolozích, dialozích i komentářích sexuálního dění okolo.

„Pannou nazývám ženu, která se milovala jen s jedním mužem.“

Čtenáři hledající si pouze erotický obsah, tyto pasáže zřejmě přeskočí, ovšem i popis samotného sexu je podán jazykem natolik kvalitním, že nijak nestrhává kvalitu okolního textu. Ovšem tyto pasáže bude možná časem přeskakovat ten, koho naopak zaujme myšlenkové poselství svazku.

Podobně, jako je hlubší pochopení klíčových svazků o osobním rozvoji vyhrazeno pouze úzké skupince lidí v rámci světa, ani tento svazek plně neocení každý čtenář.

Kniha obsahuje dva díly – Emanuela a Antipanna. Existuje ještě třetí díl a druhá kniha, Emanuelina slunce. I v nich se Emanuela drží morálky erotismu, kterou shrnuje popěvkem:

„Musím milovat milovat milovat. Když miluju, sdílím se, když se sdílím, zpívám.“

(rozpočitadlo Emanuely, mé sestry mořské panny)

PS: Tuto klasiku erotické literatury vydalo opět po letech roku 2014 nakladatelství Argo.