Kiršův Milionový email

O Davidu Kiršovi si může člověk myslet, co chce, ale nelze popřít skutečnost, že o jeho existenci ví snad každý v téhle republice. Ačkoli mám o jeho osobě stále nějaké ty pochybnosti, jeho knížka Milionový email mne mile překvapila.

Je fakt, že si mohl odpustit to ,,razítko“ na obálce s informací, že kniha je ověřena ,,1000+ podnikateli u nás“ a vůbec design hurástylu.

Na druhou stranu Kirš upozorňuje na mnohé nešvary dnešního internetového prodeje a z knihy samotné jsem si udělal dost poznámek. Nemá ani sto stran, dá se přečíst za večer, a pokud bude chtít člověk uplatňovat její postupy, pak se k ní bude asi ještě několikrát vracet.

Věc, na kterou neupozorňuje jen David Kirš, ale například i Ivo Toman či Pavel Fara – ten posledně jmenovaný v ebooku stažitelném zdarma z jeho stránek - je fakt, většina dnešních internetových prodejců dává na první místo prodej a pak až informační hodnotu či obsah.

Na vlastních stránkách těchto pánů (krom Ivo Tomana) mi ale vadí jedna věc. Jakmile je otevřete, rozjede se nějaké úžasné video o úspěchu a nemáte ani čas se zorientovat. Stránky jsou sice navržené jednoduše, ale všechny prakticky stejně a téměř všude po vás chtějí okamžitě mail, aby vám mohli něco poslat. Pokud se tomu chce zvídavý jedinec vyhnout, není nic jednoduššího než si najít spoustu videí na Youtube. Nicméně pánové si tak trochu kálí do vlastního hnízda, protože polovinu návštěvníků otráví právě temi vyskakujícími okny. Pokud shledám obsah zajímavým a přínosným, rád si kliknu na odběr novinek sám.

Ale zpět ke knize. Najdete v ní to, co možná najdete ve spoustě dalších knih o správném fungování firmy a jejím vedení (neposoudím, nečetl jsem jich zase tolik a informace se stejně nutně opakují) ale adaptované na českou informační a obchodní scénu. Kirš klade na začátku tu otázku, kterou by si měl položit každý podnikatel u firmy, u oslovení klienta, u vytváření stránky: Proč to dělám? Co od toho čekám? Co chci, aby tady návštěvník udělal?...to znamená u všeho vědět účel. Akce bez vize je totiž ještě mnohem horší než vize bez akce. To druhé celkem nikomu neublíží, ale není to k ničemu. Akce bez vize je jako ledoborec, který neví, kam patří, kdy přestat a koho mezitím semele.

Pokud najde odpovědi na tyhle otázky, další věc už je konkrétní postup. A ten se už dá najít.

Univerzální zásadou je budovat se zákazníkem vztah. Ne mu hnedka něco cpát, aniž by o nás cokoli věděl a o cokoli nás žádal. Jakmile s tímhle začneme, mění se jakékoli stránky (byť mají co nabídnout a myslí to dobře) na webovou obdobu letáčku ve schránce, na kterých jsou ty otravné hvězdičky označující slevněné zboží. Stránka, která hnedka nabízí úžasné peněženky ve slevě má na monitoru životnost pár vteřin.

V momentě, kdy prodejce nabídne i MIMO prodej kvalitní obsah – průběžné rady, novinky, kvalitní informace – člověk si rád připlatí za něco dalšího. A stejně tak, pokud si ověří, že tohle funguje a že prodejce na něj nekouká jen jako na ovci, ale jako na partnera, rád připojí email kvůli newsletteru a další formě mailové komunikace.

Připomíná mi to trochu ten trend příjemného obchodního chování ze starých českých filmů – Bylo nás pět, Panoptikum města pražského a dalších. Tam zajít k obchodníkovi byl kolikrát přímo umělecký zážitek i v případě, že jste si nakonec koupili jen sirky.

Čeští podnikatelé mají všechny dostupné nástroje k dispozici. Ovšem podle Kirše (a v tomhle s ním souhlasím) je prostě jen neumí správně používat a výsledky pak vidíme kolem sebe.

Americký ekonom Milton Friedman kdysi prohlásil, že jen vláda dovede vzít do ruky nejkvalitnější papír a nejkvalitnější inkoust a jejich kombinací vytvořit něco, co je absolutně bezcenné. Někteří obchodníci ji ale rychle dohání a pak jsou z toho poštovní schránky plné letáčků, které se hodí tak akorát na podpal v krbu nebo vystlání klece s křečkem.